CZECH TOKEN KAI

Výroba habaki 1/3
Výroba habaki 2/3
Výroba habaki 3/3

Pavel Bolf ve svých dílnách zdokumentoval výrobu meče.
Jednotlivé díly se budou postupně zpracovávat a postovat na YouTube.
Dnešní tři části se věnují výrobě fuchi – 1/3, 2/3, 3/3

Autorem textu i přílohy je Ing. Pavel Švanda, Ph.D.

Přílohou je přehledný „poster“ se strukturami japonského meče s drobnými komentáři.

Při prezentací čepelí zájemcům o japonský meč se nám dostávají do rukou čepele prezentující různé styly a období. Často se tak stává, že když popisuji právě prohlížený meč a zmíním se, že se jedná o tachi, padne obratem otázka: „Jaký je rozdíl mezi tachi a katanou?“
Z toho plyne, že pro laika nemusí být rozdíl na první pohled patrný. Nejvíce rozšířeným názorem a zároveň omylem je, že tachi jsou výrazně zakřivené meče, zatím co katany mají prohnutí menší. Ve skutečnosti mají pojmy katana i tachi dvojí význam. V prvním případě se jedná o typy souprav, v druhém o typy čepelí. Starší je v obou případech tachi. Jednalo se o typ meče, nošeného ostřím dolů. Souprava se zavěšovala k pasu (obi) pomocí tkanic. Tento způsob nošení meče se užíval od 12. až po 15. století. V 15. stol. se s masivním nástupem pěchoty stal oblíbeným a rozšířeným styl nošení meče zasunutého za pasem ostřím nahoru a to byl začátek věku katany. Styl tachi však nezanikl a používal se například při obřadních příležitostech i nadále.

Toto je překlad (jehož autorem je Jan Beneš) článku ze serveru USAGIYA.
Originál naleznete zde: http://www.ksky­.ne.jp/~sumie99/to­gi.html 

Leštící práce je rozdělena do dvou částí – první částí je tvarování (SHITAJI), druhou tvoří vlastní leštění (SHIAGE). Jinými slovy základní práce a finální práce.

SHITAJI neboli tvarování je nejdůležitější částí v restaurování čepele. Tvarováním by se mělo docílit rovného ostří, plného, robustního, masitého povrchu břitu, plynulého zahnutí a rovného SHINOGIJI.

SHIAGE neboli leštění může být dokončeno ve dvou stylech.
Jedním je moderní styl (HADORI nebo KESHO) druhým je klasický styl (SASHIKOMI).
Zobrazit celý článek…

Za tantó jsou obecně považovány meče s délkou čepele (nagasa) do 30 cm. Tento rozměr je měřen mezi hrotem čepele a osazením hřbetu (munemachi) před trnem (nakago). Mezi tantó je však možné zařadit i delší čepele, které svým tvarem a zejména způsobem užití a typem soupravy odpovídají spíše tantó (více v odstavci ,,Tvar v historických obdobích“).

Tento článek považuji za velmi zajímavý. Setkal jsem se ale na internetovém fóru také s reakcí, ve které se její autor vyjadřoval k tomuto studijnímu materiálu ve smyslu, že se jedná o politickou sebevraždu mečíře, píšícího o změnách hamonu po odbroušení části materiálu na svém meči. Na můj dotaz, jak to myslel a co je na tom podle něj špatně, se mi nedostalo uspokojivé odpovědi. Nicméně jsem se nedokázal zbavit dojmu, že někdo může považovat za příčinu výsledků popisovaného experimentu nižší kvalitu meče, respektive jeho kalení.
Je tedy možné, aby hamon měl stejné vlastnosti v plném profilu čepele? Měl by hamon po odbroušení části materiálu zůstat beze změn? Jsou vzniklé změny známkou nižší kvality mečířovy práce? Toto jsou otázky, nad kterými jsem se pokusil zamyslet.
Zobrazit celý článek…

Toto je překlad (jehož autorem je Jan Beneš) článku ze serveru USAGIYA.
Originál naleznete zde: http://www.ksky­.ne.jp/~sumie99/ef­fectofyakiire­.html 

Občas nám „leštiči“ říkají, že hamon nově vyrobené čepele je tvrdší nežli hamon na čepeli staré.
Na starých mečích můžeme vidět „klidnější/slabší“ linie hamonu než na nově vyrobených mečích. Na druhé straně, jsou také čepele z 13. století dochované v původním stavu, které mají stále velmi úhledné a ostré linie hamonu.
Staré čepele jsou obvykle „přízemnější“ nežli ty nové.
Pokud hamon uvnitř čepele slábne, bylo by to leštěním (broušením) poznat.
Máme čepel, která tomuto nasvědčuje (Naohiro tanto).