Daisho

V tomto a některých dalších článcích bych se rád věnoval výrobě konkrétních mečů. Některé zakázky, které mám možnost realizovat, se použitou technologií liší od těch, které uplatňuji běžněji. Jindy pro změnu zasáhne náhoda, a například při kalení dá vzniknout mimořádné čepeli. A někdy je to sám zákazník, který přijde se zakázkou, která je zajímavá, například méně užívanou konstrukcí čepele. S těmito a dalšími meči a japonskými zbraněmi bych Vás, čtenáře , rád seznámil.

Daishó (pár mečů)
Katana , naginata naoshi (upravená čepel dlouhé naginaty)
souprava aikuchi (bez záštity)
Tantó, ó-soraku zukuri, s bo-hi (žlábek)
aikuchi koshirae, vybavena kankjútó (nožík po straně pochvy)

Oba meče v černých lakovaných pochvách, měděné fuchi, ostatní součástky z leštěné černé rohoviny. Rukojeti opletené textilním itó, menuki ve tvaru vějířů, samé rejnočí kůže vyšší kvality (1,5x kolem rukojeti) čepele překládaně, skladba materiálu ve stylu školy Mino (ocelový střed a měkké boky)

Samotná skladba materiálu dala v konečném výsledku vzniknout pozoruhodným čepelím. Pří překládání měkkého materiálu vzniká velmi transparentní hada. To samo o sobě vede k velmi atraktivnímu vzhledu povrchu čepele. Tuto techniku jsem používal poprvé. Po svaření tří bloků( tvrdý nauhličený uprostřed) a vytažení tyče, jsem tuto rozdelil na dvě části. Delší na katanu, kratší na tantó. Nejdříve jsem se pustil do výroby tantó. Vykoval jsem čepel velice přesně, v podstatě do konečné podoby, se sílou ostří cca.2 mm. Po napastování jsem čepel zakalil se záměrem vytvořit hamon suguha (rovný), vysoký 5-8 mm. Čepel se při kalení prohnula dle očekávání a vznikl tak velmi atraktivní tvar. Po vyleštění se odhalily zajímavé skutečnosti. Díky přesnému kování ostří se při následném tvarování pilníkem odebralo ze stran čepele jen velmi málo materiálu. V důsledku tak kalitelné ocelové jádro na straně omote vystupuje pod hranicí výšky kalení. Na straně ura se hranice hamon a přechodu tvrdé a měkké oceli kryjí. Hamon je tvrdý, ale na omote straně je jeho horní část překrytá nekalitelným materiálem. Proto na této straně není viditelný efekt nioi a nie.

Nad hamon je však zajímavý efekt , stín bělavé barvy kopírující hamon. Ten začíná nad hamachi, kde se zvedá a pak pokračuje ve výšce cca 1cm na hamonem.

Na opačné straně jsou efekty nioi a nie viditelné v podobě jemných zářivých zrn bílé barvy nad hranicí hamon (modrá barva) v šířce cca 1,5mm.

Domnívám se, že při svařování tří paketů došlo k nauhličení vrstvy měkké oceli přechodem uhlíku ze sousedního ocelového bloku. Toto nauhličení je mělké a zasahuje jen tenkou vrstvu měkkého boku . To je pravděpodobně důvod, velmi jemné a roztažené struktury nioi. I na této straně je nad linií hamon bělavý stín, je šek nižší vzhledem k vyššímu hamonu.

S přihlédnutím k výsledkům jsem při kování katany nechal výrazně silnější ostří, cca.3,5mm. Přebývající materiál byl odstraněn pilníkem při následném finálním tvarování. Již při pilování se zřetelně objevil přechod mezi materiály v podobě zvlněné linie.

I barvy jednotlivých materiálů byly odlišné, ocel byla tmavší, zbarvená do modra. Kalení proběhlo bez problému, se záměrem vytvořit hamon ito-suguha. (rovný, 5mm vysoký) Po vyleštění se ve velmi výrazné hada (struktura po překládání) typu ajasugi, masame , jasně ukázala barevně odlišná struktura ocelového jádra. I hada v něm byla semknutější a tím méně výrazná. Hamon je jasný, ito- suguha, modré barvy, s tenkou nioi tvořenou jemnými, zářivě bílými zrny. Na jednom místě měkký materiál zasahuje přes nioi v úseku dlouhém cca. 3mm. Zde je nioi mémě jasná, stejné barvy jako u tantó.

Katana koshirae typu aikuchi. Není příliš časté, spíše se používá na kratké meče Wakizashi a tantó. Snad se používaly jako cestovní soupravy, nepřekážela zde cuba. Několik mečů tohoto typu vlastnil velmi bohatý daimjó, Uesugi Kenshin. Naopak u krátkých zbraní je tato souprava velmi rozšířená, v mnoha modifikacích. Tantó je téměř vždy vybaveno nožíkem kogatana, skládajícího se z čepele zasunuté do kovové rukojeti kozuka, často překrásně zdobené. V našem případe je na místo kogatany použito kankjůto, které je z jednoho kusu oceli. To bylo v některých případech zanecháváno po soubojích zabodnuto v hlavách poražených, jako vizitka.