Výroba habaki

Autorem je Pavel Bolf

Habaki, nenápadná součástka umístěná na čepeli jako první. Ještě před sepami, cubou a rukojetí (cuka). Jají funkcí je fixovat meč v pouzdře (saja). Vytváří také plynulý přechod mezi čepelí a rukojetí meče.
U nejstarších mečů, jejichž čepele byly rovné, sloužilo jako materiál k výrobě železo. Později se jako materiál na habaki začala používat meď, stříbro a zlato. Často je habaki měděné a potažené zlatou nebo stříbrnou folií. Habaki může být jednoduché, tedy jednodílné, nebo též dvojdílné, kdy je tvořeno dvěma od sebe oddělitelnými částmi.
Přestože se jedná o poměrně nenápadnou součástku, nepatří její výroba k nejjednodušším úkonům při výrobě soupravy. Jedním z důvodů je skutečnost, že tato součástka musí plynule navazovat na základní konstrukční linie čepele. Ať už to zní sebevíc jednoduše, docílit dokonalosti v tomto ohledu považuji za jeden z nejobtížněji dosažitelných cílů. Habaki musí křivky meče nanápadně doplňovat. Pokud je například vrchol hřbetu habaki v nižší pozici, než by tomu mělo být, působí přechod jako by "zalomeným" dojmem. To samé platí samozřejmě i pro linii ostří (ha). Pokud jsou naopak tyto body výš, čepel se v místě přechodu začíná nepřirozeně rozšiřovat. U mohutných čepelí, širokých za habaki, by toto navác působilo problémy při následné konstrukci rukojeti a pouzdra, protože i jejich šířka by pak byla přinejmenším nadstandardní. Stejně tak jako u hřbetu a ostří je třeba dodržet linii šinogi a spodních stran hřbetu.

Příprava polotovaru

Z měděné pásoviny silné 5 až 8mm a široké 30 mm vykováme polotovar ve tvaru motýlka, kdy v jeho středu je zachována původní tloušťka materiálu a jeho křídla jsou užší. Široký střed přiložíme na hřbet nakago a rýsovací jehlou si označíme jeho hrany. Pak se křídla vyžíhaného polotovaru ohnou ke stěnám čepele. Polotovar je v průběhu ohýbání a dopasovávání na čepel potřeba opakovaně žíhat, což představuje zahřátí a prudké zchlazení mědi. Tím dojde ke změknutí materiálu, které umožňuje snadnější ohýbání a tvarování mědi. Malým kladívkem postupně habaki dopasujeme na trn čepele (nakago), přibližně 3 cm před osazením (hamači, munemači). Když je habaki napasované na čepel, je třeba vyrobit z mědi klínek, který vyplňuje prostor za osazením u ostří (hamči). Tento klínek se jmenuje mačigane. Po jeho usazení mezi spojená křídla habki se spoj sletuje stříbrem. A poté zbývá polotovar znovu nasunout na nakago a kladívkem se postupně dopasuje, dokud není přesně usazené těsně za hamači a munemači.

Tvarování

V této fázi je nutné doladit základní kostru habaki. V první řadě se pilníkem upraví roviny kolmé na čepel. Nejdříve v přední části habaki u osazení, následně jeho zadní část. Obě roviny by měly být kolmé k podélné ose čepele v místě, kde ji protínají. V závislosti na tvaru nakago se tak může tvar habaki lišit. Zejména u tači, kde je nakago výrazněji zahnuté, pak může pozorovatel nabývat dojmu, jako by se habaki směrem ke hřbetu zužovalo. Dalším krokem je doladění linií navazujících na zakřivení ostří a hřbetu. O této problematice jsem se již zmiňoval v předchozí části. Následuje pilování ploch, které v konečném výsledku tvoří stěny součástky. Pokud má habaki žebro (šinogi), opět by mělo navazovat plynule na žebro čepele. K těmto úkonům se používají pilníky, přičemž je habaki nasazeno na k tomuto upravené dřevěné destičce, připevněné k pracovní ploše. Finální tvarování jemnějšími pilníky je už spíše estetickou záležitostí.

Zdobení

Na plochách mohou zůstat souběžné stopy po pilování nebo mohou být vyhlazené. Další možností je hladké plochy doplnit šikmými stopami speciálním škrabadlem, které vytváří dojem dešťových kapek. Možností zdobení tímto způsobem je nepřeberné množství.
Za zmínku stojí potahování měděného habaki zlatou nebo stříbrnou fólií. Popisovat celý postup si ani netroufám, nikdy jsem to nezkoušel, pouze jsem proces viděl. Velmi zjednodušeně se jedná o zabalení vnějších ploch součástky do zlaté fólie, nebo spíše velmi tenkého plechu. Tento mírně přesahuje hrany habaki. Tyto přesahy se zahnou a ocelovou jehlou zahladí. Poté je opět možné plochy zdobit mechanickými stopami.
Zajímavou možností je habaki za dvou dílů. Jeho výroba je o něco složitější než u jednoduchého habaki. Do zadní části habaki se vyřízne a vypiluje osazení, o něco širší než je nakago. Do takto vzniklého prostoru se napasuje prstenec z měděného plechu. Opracuje se tak, aby přesně vyplňoval původní prostor habaki před vyříznutím osazení. Na tento prstenec se pak stříbrem přiletují křídla, která se také pilníkem opracují do finálního tvaru. Tato křídla tvoří vnější část habaki a jsou výrazně kratší než vnitřní část. Slyšel jsem různé teorie o funkci dvojdílného habaki. Například že vnější křídla pruží a díky tomu meč lépe drží v pouzdře. Ve skutečnosti ale křídla těsně přiléhají k vnitřní části habaki, takže tuto teorii považuji za nepodloženou. Domnívám se, že se jedná o čistě estetickou záležitost. Z mého pohledu jde o vkusnou variaci, která však značně zvyšuje nároky na řemeslníka a tím i přiměřeně zvyšuje cenu této součástky.
Výroba habaki je poměrně náročná. Přesto ji považuji za jednu z nejzajímavějších. Že se nejedná o jednoduchou záležitost, svědčí skutečnost, že v Japonsku se tomuto oboru věnují specialisté zaměření pouze na výrobu této součástky.