Proces leštění

Autorem je Pavel Bolf

Publikováno ve Fighter's magazínu 01/2006

Obor leštění čepelí Japonských mečů je velmi složitý. Osobně jsem presvědčen, že bez několikaletého studia problematiky u odborníka, nejlépe přímo v Japonsku, není možné dosáhnout kvalitních výsledků. Nejedná se jen o zvládnutí samotného řemesla, ale také o získání obrovského množství teoretických znalostí, týkajících se charakteristik jednotlivých historických období, škol, ale i konkrétních mečířů.Bez těchto vědomostí, a dostatečných zkušeností, není například přinejmenším vhodné, pouštět se do amatérských oprav originálů. Škody, které by svým zásahem do jinak kvalitní čepele, mohl „restaurátor amatér” způsobit, mohou být nenapravitelné.

Mé osobní zkušenosti v oboru togiši ( leštič ), jsou velmi nedostatečné. Leštím pouze meče, které jsem sám vyrobil. Jedná se o čepele, které jsou určeny k praktickému používání. Vzhledem k této skutečnosti není ani nutné, dosahovat při jejich leštění výsledků, jako u výstavních čepelí. Úrovně, jíž dosahují odborníci, se nejsem schopen ani přiblížit. Mezi amatérským leštěním a prací profesionála je propastný rozdíl. Nemám v úmyslu snižovat kvalitu své práce. ro meče, které opouští mou dílnu je dostatečná, a stále se já, i mí spolupracovníci snažíme, aby se spolu s přibývajícími zkušenostmi zvyšovala. Čte-li však tyto řádky některý z majitelů japonského originálu, a uvažuje o jeho případné rekonstrukci, měl by zvážit mezi nabízenou pomocí kamaráda „leštiče” a odborníkem. Znovu zdůrazňuji: amatér může svým neodborným zásahem čepel zničit. Odborný brus naopak hodnotu čepele navýší, a to nejen o částku, kterou za něj zaplatíte.

Za důležité považuji zmínit se o úpravách povrchu nakago ( trn meče ) Zde platí zásada – neprovádět žádné úpravy povrchu, natož pak tvaru. Neodstraňujte rez, je důležitým prvkem při identifikaci a určování stáří a pravosti čepele. Nesnažte se rez ani nijak upravovat, prohlubovat ji a podobně. Pro odborníka je barva a struktura rzi na nakago nenahraditelným určujícím aspektem. Jejím opilováním opět hodnotu čepele výrazně snížíte.

Proces leštění probíhá ve dvou částech, z nichž první je tvarování a druhá leštění. Pro čepel je nejdůležitější tvarování.
Pro oba procesy, tvarování i leštění používáme kameny. Kameny je možné pořídit přírodní, nebo syntetické. Obojí mají své výhody i nevýhody. Ale jemnější kameny je lepší používat přírodní, jejich vlastnosti mají velký vliv na konečný výsledek.

Proces tvarování

Proces tvarování začneme na hrubých kamenech, a postupně přecházíme ke kamenům jemnějším.
Kameny mají podle zrnitosti své názvy, od nejhrubšího k jemnějším arato, binsui, kaisei, koma-nagura a učigomori.
Používají se obvykle dva kameny stejného druhu, jeden široký a jeden úzký, Široký pro plochy a úzký na hřbet. V průběhu leštění je důležité udržovat tvar kamene tak, aby plocha, na které leštíme, byla vypouklá ve tvaru čočky směrem nahoru. Pokud se kámen „podbrousí” není možné na něm vytvářet rovné plochy.
Arato - Používá se pro vytvoření kostry nového meče, nebo při restaurování starých čepelí k odstranění rzi a případným úpravám tvaru čepele.Pracuje se kolmými tahy, plochu šinogi-dži je možné brousit mírně šikmo. Kissaki (plochu hrotu) brousíme kolmo, a s dalšími kameny se toto nemění. Zrnitost kamene arato je cca. 180.
Práce na kameni binsui je obdobná.Na tomto a dalších kamenech pracujeme vždy tak dlouho, dokud neodstraníme stopy po kameni předešlém. Tím povrch čepele neustále zjemňujeme.
Kaisei - brousíme v úhlu 45stupňů ke kameni.
Ču-nagura - Zde by se měly používat už jen přírodní kameny.Čepel se brousí podélnými tahy.
U kamenů Koma-nagora a Učigumori je postup stejný.

Proces leštění

Jedná se v zásadě o vyčištění povrchu čepele. K tomuto účelu se používají kameny Hazuja a Džizuja. Tyto kameny se nalámou na velmi tenké plátky, nalepí se lakem na papír, poté se vyrovnají ( zbrousí na kameni ) a nařežou na malé čtverce ( cca1x1 cm ) S pomocí hazuja pak palcem vyleštíme celou čepel. S Džizuja je postup stejný, neleští se ale oblast hamon ( zakalená část ostří ) Láme se na velmi malé kousky, cca. 2X2 mm. Leští se palcem, vždy s několika úlomky najednou. V této chvíli by povrch čepele měl být jasný, a měly by být vidět částečky oceli.
Dalším krokem je použití nugui. Jedná se o pastu z oleje a velmi jemného prášku z kamene. Je několik druhů nugui, výsledná barva čepele závisí na jejich použití. Nanáší se na čepel pomocí kousku bavlny, nebo vaty, dle druhu nugui a požadovaného efektu. Pokud práci ukončíme použitím nugui, jedná se o klasický styl - Sašikomi. Můžeme však pomocí hazuja znovu vyleštit oblast hamon, čímž vznikne bílá oblast, jasně oddělená od tmavé plochy čepele.Toto je moderní styl, nazývá se Hadori. Výsledek je velmi efektní a atraktivní. Tento styl umožňuje skrýt některé slabiny a nedostatky čepele. Klasický styl naopak otevřeně ukazuje vlastnosti čepele.
Migaki - Jedná se o krok, při kterém se ocelovou jehlou vyhladí zrcadlový povrch šinogo-dži a mune
Narume - Doleštění kissaki pomocí hazuja, kolmo k čepeli. Jasně se tak oddělí od zbytku čepele.