Saja

Autorem je Pavel Bolf

Saja, pochva, pouzdro meče. Jejím účelem je chránit čepel před vnějšími vlivy ve chvílích kdy je meč nepoužívaný. Materiálem pro její zhotovení je dřevo magnólie. Jako alternativní náhražky v našich podmínkách je dřevo olše, popř. lípy. Jedná se o měká dřeva, která neobsahují pryskyřice ani agresivní silice, které by mohli poškozovat čepel. Dřevo musí být samozřejmě patřičně vysušeno. K výrobě saja je zapotřebí několik nástrojů. Pila, vhodné jsou japonské pily (Ryoba). Na rozdíl od evropských nástrojů se s japonskými pracuje převážně směrem k sobě. Pila Ryoba má obrácené ozubení které umožňuje čistý a přesný řez. Dále jsou zapotřebí dláta. I ta mají specifický tvar, který usnadňuje dlabání pod úrovní povrchu zpracovávaného materiálu. K tvarování povrchu se používají hoblíky. Jejich čepele, stejné jako čepele dlát jsou ze podobného materiálu jako čepele mečů. Velká pozornost je věnována údržbě a ostření nářadí. To pak umožňuje výrazně lehčí a přesnější práci.

Na začátku procesu výrovy saja je třeba vybrat dřevo. To je rozřezáno do desek. Musí být bez kazů, prasklin, suků a hniloby. Na vybranou desku se srovnaným povrchem se přiloží čepel. Ta se tužkou obkreslí. Siluetu čepele je poté potřeba ořezat nožem. Saja je složená ze dvou polovin. Ty se od sebe mírně liší. Jedna z nich má cca 1-1,5mm osazení na straně ostří, které tak není umístěno proti lepenému spoji (ten je tvrdší) a vznikne tak i mírná vůle, aby bylo možno meč z pouzdra bez obtíží vytahovat (dřevo při změnách prostředí pracuje v závislosti na teplotě a vlhkosti vzduchu)

Řez na straně ostří se tedy vede do hloubky cca 1,5mm, na straně hřbetu do cca 1 šířky hřbetu čepele. Poté se dláty provede samotné dlabání. Tvar dlabu kopíruje profil čepele, ale ne její plochy. Plocha mezi ostřím a hřbetem má v saji tvar čočky i u mečů s Shinogi (žebrem). Tato čočka je vždy malinko vypouklejší než samotná čepel. Pokud do hotového dlabu položíme čepel, ta se dotýká jen u ostří a v hraně hřbetu. Mezi plochou čepele a sajou je malý prostor. Tak se čepel při vytahování a zasouvání do saja neškrábe o stěny.

U druhé strany saja se nedlabe osazení u ostří. Po dodlabání je třeba povrch dlabu vyčistit (je-li to třeba). K tomu to účelu nejsou vhodné brusné papíry, z kterých se uvolňují kousky brusiva a zůstávají zaseknuté ve dřevě. Následně by mohli způsobovat škrábance na povrchu čepele. Vhodnější je proto použít ocelové planžety (cidlina). Je li však dlab pečlivě proveden ostrými nástroji, není třeba nic začišťovat. Zbývá vytvořit zešikmení hřbetu a opravení ústí pochvy v prostoru pro habaki. Poté se obě poloviny přiloží k sobě,vyzkouší se průchodnost (zasunutím čepele) a pokud je vše v pořádku-čepel lze zasunout bez jakýchkoliv známek odporu, tak se k sobě obě poloviny pouzdra slepí. Jako lepidlo se v tradičním provedení používá rýžový klih-uvaří se rýže, a po dvou dnech se rozvaří a výsledná hmota se rozetře špachtlí na pastu. V našich podmínkách je možné použít klasické disperzní lepidlo na dřevo. Před samotným slepením je vhodné si na vnější stranu budoucí pochvy nakreslit polohu čepele(dlabu na opačné straně desky). Při lepení postačuje slabá vrstva lepidla, které by v žádném případě nemělo zatéct do prostoru uvnitř dlabu. Při tomto kroku je třeba být velmi obezřetný.Po spojení obou polovin je vhodné opět vyzkoušet , zda jde čepel bez problému zasunout a vytáhnout.Po zaschnutí lepidla se pokračuje tvarováním saja. Nejdříve se hoblíkem vytvoří oblouky hřbetu a ostří, poté se odebere přebytečný materiál z bočních stran, až na požadovanou tloušťku saja. Poté se opět hoblíkem vytvoří osmihran, který se dále opracovává , dokud nemá saja v průřezu tvar elipsy. V případě tohoto kroku platí dvojnásobně, že čím kvalitnější a ostřejší je používané nářadí, tím je i lepší výsledek.Ostrým hoblíkem je možné vytvořit téměř čistý a hladký povrch saja. Naopak s tupým nářadím, je velmi obtížné dosáhnout uspokojivého výsledku.

Dalším krokem je osazení saja součástkami - koiguchi(ústí), kurigata, kojiri(nákončí), popř. kaerizuno(zpětný háček). U ústí se ostrým nožem vyřeže osazení-viz. obr.Je dobré vytvořit zahloubení i pro kurigatu. Ta, pokud je pouze nalepená na povrchu saja, mohla by se snadno při používání odlomit. Jsou-li součástí soupravy nožík Kogatana a jehlice kógai, je třeba vydlabat i prostor pro ně. Je zapotřebí pracovat precizně a opatrně aby nedošlo k proříznutí stěny saja do prostoru pro čepel.

Součástky pro saja jsou vyrobeny z černé rohoviny, popř z kovu (stejný jako u fuči na rukojeti) rohovina je velmi dobře opracovatelná. Vyřízne se z ní buudoucí tvar součástky, pilnkem a brusnými papíry se vytvaruje do finálního tvaru a vyleští se. U kovových součástek je postup obdobný, jen opracování kovů je o něco náročnější. Osazení součástek na místo je lepší provést až po dokončení laku s vyjímkou kurigaty. Lak se nanáší v několika vrstvách, dokud jeho síla není dostatečná. Po vytvrdnutí se brousí a leští. V originálním provedení se používá lak Urushi (pryskyřice japonského druhu Škumpy) je ale možné použít i současných druhů laků - epoxidové, nitroceluózové atd. Po dokončení laku se vsadí a přilepí součástky na své místo. Do otvoru v kurigatě je možné vložit sitodome (kovová ozdobná součástka) a protáhne se jím sageo. Tím je saja dokončena.

Povrch laku může být hladký, lesklý, matný, jemně nebo hrubě strukturovaný (méně náchylný na poškození). V laku je též možné vytvořit různé pravidelné struktury, například kizami (žebrování). Další možností je na tenkou vrstvu laku nalepit kousky perleti, mezery mezi nimi opět vyplnit lakem a po vytvrdnutí přebrousit. Podobnou alternativou je potažení saja rejnočí kůží, její přelakování a následné zbroušení. Vznikne tak velmi atraktivní vzor (bílé kroužky). Samostatnou variantou je provedení shira saja, kdy je rukojeť i saja pouze z opracovaného a nalakovaného dřeva bez dalšího zdobení. V průřezu může mít tvar elipsy, osmihranu a jiné. Její součástí může být pouze rohovinové koiguchi a fuchi a čtvereček rohoviny kolem mekugi ata (otvor pro mekugi). Na saja bývají napsány údaje o čepeli, pro kterou je shira saja určena. Tato souprava slouží pouze pro uložení čepele, není určena ke cvičení ani k boji.