Na následujících řádcích se pokusím přiblížit výrobu cub v mém podání. Po pravdě používám více postupů, přesněji levné cuby vyrábím z válcované oceli, kvalitní z překládané moderní oceli a ty top z oceli vlastní. Ne všechny záštity, které jsou na mých mečích, vyrábím osobně (až na materiál), některé jsou dílem mých spolupracovníků.
V podstatě se snažíme vyrábět repliky originálů. Pochybuji, že mé znalosti v tomto oboru jsou pro navrhování vlastních cub dostatečné. Zákonitosti a symbolika, prosáklá tímto oborem skrz na skrz, je obávám se, nad mé síly. Výběr motivu je tedy většinou na zákazníkovi, a ten si vybírá z předložených materiálů. Vyrábím převážně železné SUKASHI cuby. Já osobně mám v oblibě školu AKASAKA a OWARI.
Volba materiálu v našich podmínkách je jednoduchá. Nejlevnější je použít
válcovanou ocel požadované tloušťky. Dražší variantou je překládaná ocel(8-10x) a
nejdražší jsou cuby z oroshigane, taktéž překládaného.
Složitější cuby, jako jsou např. Právě Akasaky, vyrábím výhradně z překládaného
materiálu. Výsledek je dle mého názoru natolik odlišný, že se investice do
materiálu rozhodně vyplatí. Překládané železo má jinou barvu rzi(patiny),
jinou povrchovou strukturu a dalšími znaky se od “plechu” liší. Některé
školy výchozí materiál před překládáním míchaly, čímž vznikala výrazná
struktura (v podstatě damašek). V některých případech byly dokonce použity
dva materiály při konstrukci cuby, podobně jako u čepele, a to tvrdší boky a
měkčí střed.
Tamahagane je ocel vzniklá tavbou z rudy na dřevěném uhlí, oroshigane vzniká
přetavením oceli na ocel vyžadované kvality. Od moderní oceli se výrazně
liší strukturou a vlastnostmi. Na výrobu cub se obvykle používají kusy s
nižším obsahem uhlíku, které již nejsou vhodné na materiál čepelí.
Postup:
Kus oceli se přivaří k tyči, která usnadňuje následnou manipulaci při ohřívání a kování bloku.
Ocel se nahřeje na svářkovou teplotu něco mezi 1200-1300 stupni, dle
použitého materiálu, a skove se ručně nebo pod bucharem do plochého obdélníku .
Ten se v polovině své délky nasekne, přehne a opět nahřeje na svářkovou teplotu.
Při ní se tlakem, údery kladiva nebo kovátka bucharu spojí. Tento postup se
následně opakuje cca. 8x. Výsledný blok se rozkove do pásu požadované síly a šířky.
V případě, že je zpracovaný paket oceli větší, rozsekne se na více kusů (budoucích cub).
V případě použití moderní oceli používám 3mm pásovinu, složenou do bloku o 20-ti vrstvách. Ten kovářky svařím a taktéž 8x přeložím a vytáhnu a rozsekám na pakety pro budoucí základny cub.
Jednotlivé pakety ohřeji a ručním kladivem překovu na požadovanou tloušťku a vyrovnám. Poté na jeho povrch přenesu obrys budoucí cuby a ten vyříznu.
Ve fotograficky zdokumentovaném příkladě jsme vybrali cubu školy Akasaka o
síle materiálu 6,5mm a rozměrech 8,2 x 7,9cm s motivem bambusu. Materiál je
překládaná moderní ocel.
Fotokopii cuby jsme nalepili na připravenou základnu. Je samozřejmě možné si
tvar i překreslit přímo na základnu popisovačem na kov, popř. povrch cuby natřít
na bílo bělobou a po zaschnutí nakreslit obvod řezů tužkou. Použití fotokopie je
ale výhodné, ušetří práci s překreslováním a je odolné vůči otěru. Je ale třeba
si dát pozor na kvalitu originálního snímku. Některé jsou foceny mírně ze strany,
a sepadai je poté umístěno asymetricky vůči ose cuby. Tato skutečnost se často
ukáže až po vyřezání cuby, a je obtížné to napravit. Proto je je lepší si posazení
sepadai přeměřit již u předlohy, a popř. Si ho upravit na osu.
Před samotným vyřezáním je třeba navrtat otvory pro prostrčení pilového plátku,
nejlépe v místech, kde na sebe navazují jednotlivé linie. Pak je jen třeba řezat,
řezat a řezat, dokud nejsou vyřezány všechny otvory. Hicu pro nakago , kogatanu a
kogai, vyřezávám nakonec, dle konkrétní potřeby( velikost nakago a obvod fuchi).
Po vyřezání se pokračuje pilováním ploch po řezech Ty mají u starých cub tvar
mírné čočky, u mladších prací mohou být rovné, Po dopilování je třeba v obou
případech odjehlit okraje. Nakonec zbývá upravit tvar obvodu cuby-mimi. Ten
se upravuje větším pilníkem, a následně vyhladí jemnějšími pilníky a brusným
papírem. Okraj cuby by měl být pravidelný, obvykle ve tvaru čočky, ale může
být též půlkruhového průřezu a jiný, záleží na konkrétní cubě.
U starých cub je to silná vrstva koroze červeno hnědé až černé barvy, v
závislosti na použitém materiálu. Tato patina vznikala spoustu let. V
některých případech se majitelé pokoušejí rez odstranit, čímž cubu znehodnotí.
Nikdy do původního povrchu originálu nezasahujte. Samozřejmě aktivní oranžová
rez není žádoucí. Tu ale stačí odstranit kouskem parohu, nebo kosti, ne
pilníkem či brusným papírem.
Vytvořit autentickou patinu je dlouhodobá záležitost. Nejlépe pověsit cubu
ve vlhkém slepě na několik let. Napodobit patinu jde opálením ve výhni,
následným okartáčováním a začerněním.
